Tak jo, sraz je domluven 5.11.2017 v obci Krupá na benzínce ONO v 9:00 hodin. Vyrážím před osmou, abych měl forotu. Teplo vypadá jinak, ale co, hřeje mě mládí. Jsem tam skoro první, když nebudu počítat předsedu, kterej si strategicky zvolil místo srazu za barákem – 25 km. Je to předseda, on může. Přijíždím zmrzlej jak sobolí hovno, dáváme si s Alešem štípanou hubičku a jdu si koupit teplé kakao pro drsňáky do automatu na benzínku.

Pijem s Alešem teplé nápoje a čekáme na další. Už nevím, kdo jak dorazil, ale v paměti mi uvízl Pavel Viktora na bábě ( Honda CX 500 – vyrobenou v dobách, kdy šemík byl ještě hříbě), ani ne proto, že přijel na staré motorce, ale proto, že použil vynález zvaný prstní stěrač. Tím, že si ho narval na prst, si přiškrtil přívod krve a prst mu málem umrzl. Samozřejmě hned dostal spoustu rad, jak prst zachánit – strč si ho do pr..le, nebo do jiných tělních otvorů svých či zúčastněných osob.

Pak volá ten úplně nejvíc největší cestovatel na Vstromu – Pavel Pondělík (všichni maj jeho plakát nad postelí nebo na záchodě – podle toho, jak máme hodné manželky. Svobodní muži a ženy ho maj na obou místech), prý mu došel benzín. Tomu úplně nejvíc nejzkušenějšímu cestovateli dojde benzín v ČR. Všichni se tleměj, jen já jsem hrózně smutnej. Nikdo kromě mě, nepomýšlí na záchranu toho dobrodruha. Nakonec se přidávám k všeobecnému veselí, abych zapadl a dostal sváču od Zuzky.
Pavel dorazil, proběhlo pár vtípků a předání kontrabandu se Zuzkou.

Vedení se ujímá předseda. Vyrážíme směr Rakovník a dál na Křivoklát. Už už jsem si myslel, že nás Aleš pozve na oběd, ale on mrška na poslední chvíli uhybá směr vesnice, lesní asfaltka a nakonec lesní cesta. Je to prima, mokré listí klouže a všichni se smějí. Jedeme a jedeme až nakonec vyjedeme na louce u turistického přístřešku. Zuzana vyndavá proviant – až s ní pojedu na dovču, pasuju jí na kuchařku. Domácí chléb, domácí paštiku a domácí cibulovou marmeládu. Nakonec přichází čokobomba. Všechno vynikající a cibulová marmeláda má na mě téměř okamžitý účinek – odvzdušňuju celou cestu.
Přijíždíme do Hlásné Třebáně, stavíme u Máni a jdem na dlabanec. Vařej dobře. Opět mě zaujal Pavel Viktora, objednává si něco a k tomu asi 56 knedlíků. Chudák, Zuzka ho stopro trápí hlady, tak využívá příležitost, že je v kolektivu a konečně se nají. Teda zaujal mě i Pavel Pondělík, dal si sladké knedlíky, že prý nejí maso nebo co. Sem myslel, že dobrodruzi jedi co ulověj, nebo přejedou.

Pokračujem na Křivoklát, tentokrát zezhora. Těsně před Křivoklátem Aleš opět odbočuje lesní cesta a jedeme z kopce kolem dětského hřistě. Jeho návštěvníci jsou tak překvapeni, že ani nestačí dát průchod svým emocím, ale určitě měli radost. Jedeme z kopce, jsme dole, levá a mostík přes potok, Roman zahazuje motorku. Prej už ho bolí zadek nebo co ? Nikdo se nesměje….. nejsme divní ? Jo aha, vono to není přes helmy vidět. Jedem dál.

Po kávičce pokračujem na lom Amerika. Procpem se kolem betonů, které zatarasují příjezdovou cestu a už jdem čumět na díru.

Martin fotí, docela mu to jde, takže mu poradím jen ty základy, jakože si musí sundat krytku objektivu a že když ten foťák zapne, bude se mu fotit líp. Předseda velí do sedel, a že jako mrknem na tu díru ještě z druhé strany. Vjel do úzké uličky, ale protože vím, že před měsícem tam bylo hovno a taky vím, že hovno klouže, chci ostatní zachránit a kříčím HÉÉÉJ POJEDEM DRUHOU CESTOU. Na HÉÉÉJ Martin zkušeně zahazuje motorku a odbíhá od ní se slovy, panímámo to není moje motorka. Když zjistí, že jsem to křičel já, uklidňuje se a pokračujem v krasojízdě. Z Ameriky jedem do Svatýho Jána. Dáváme řeč, koukáme na klášter a Pondělík mi očumuje motorku. Pak ukazuje na povolenej šroub v horních brýlích a říká něco o bezpečnosti. Puntičkář. No nic no, utáhnu ho, ať má klid.

Kecáme a najednou předseda mumlá něco o tom, že už nás má plný zuby a ať prej jedem domů. Mám to nejdál, tak ani neprotestuju. Jedu s Alešem na Křivoklát a on mě vyprovází až do Rakovníka. Je hodnej.

Na benzině v Rakovníku si dáme hubičku,zamáčknem slzu a rozejdem se.  Sice mě po cestě dost brzdil, ale to mu neříkejte.

            Po dalším výjezdu už vím, že vždycky upadnou dva kusy. Kdo jede příště ????

Made by Břeta Krupička