No a je to…tak jsme doma z další skvělé dovolené. Plánování a já jsme nikdy nebyli kámoši, takže na otázku kamaráda Davida, jestli už mám itinerář, odpovídám obrovským smajlíkem. Ale i přes to mám napsaných pár bodů, které bychom neměli minout. Základní kostra příběhu vypadá asi tak, že chceme jet po polsko-německých hranicích do Štětínského zálivu a pak po pobřeží a prohlédnout si majáky, kterých je tam požehnaně. Už cestou nás čeká Ďábelský most v Kromlau a Krzywy Las u Gryfina. Jasně, že dám do navigace nějakou kravinu, takže místo v Kromlau se vynoříme u nějakého uhelného dolu. Nakonec to není tak pitomý, protože tu mají obří těžební stroje a jsou na ně tak pyšní, že kvůli nim postavili rozhlednu, aby si je návštěvníci mohli prohlédnout. A jezdí sem celé autobusy, takže to asi bude něco jako turistická atrakce pro budoucí inženýry. Ďábelský most je nalezen záhy….ovšem v rekonstrukci…to nám to ale dneska jde a jako třešnička na dortu Krzywy las….no ty kokso!!…10×10 metrů zábavy, pár zkroucených borovic, kterých očividně kvapem ubývá a sáhodlouhý povídání v polštině o tom, že nikdo neví kde se tady vlastně ty křivý stromy vzaly. Sedíme tam na lavičce a tlemíme se jako telata, jak jsem nám to pěkně vybrala. Ke Štětínu vede jedna hlavní, jedna míň hlavní, ale obě jsou tak frekventované, že nás to moc nebaví…taky mě, vokurku, mohlo napadnout, že do největšího přístavu v Polsku bude asi nával. Nicméně máme novou zábavu, cestu jsem zadala do Tomtoma, který umí najít tolik nezpěvněných cest, až se srdce majitelů silničních pneumatik tetelí. Půda je tu hodně písčitá a protože je po dešti, stává se z každé polňačky kluziště hodné ruských krasobruslařů a do mělce vypadajících loužiček se nám motorky noří až do půlky kola a bláto stříká až na helmu. Nutno podotknout, že jsme všechno projeli, já se válela jen dvakrát a Surio jen jednou. A aby to nebylo jenom na Tomtoma…to samé dělaly i mapy.cz a Google mapy a to každý boží den a aspoň třikrát denně polňačka, zkratka lesem, koleje od traktoru, to všechno je zaneseno v mapách napříč všemi uživateli jako regulerní silnice. Nebudu tady popisovat každý maják, který jsme navštívili, dokážete si je v mapě najít, když budete chtít…Jsou po celém pobřeží až do Gdaňsku a jsou krásné. Upozorním, že v době, kdy je stavěli, tak lidi měřili asi metr dvacet nebo šetřili prostorem, každopádně při výstupu na jeden z nich se tak mocně fláknu do palice o strop, až se mi skoro rozsvítí…naštěstí to rychle přejde.

Gdaňsk je skvělé město. Nesnáším davy, ale sem tak nějak patří. Procházka okolo kanálu a chvíle hledání v postranních uličkách nakonec přináší ovoce a my se cpeme skvělýma rybama a salátem a krevetama. No a pak Malbork…ten je prostě boží. Byl by tedy mnohem lepší, kdyby se tu zrovna neběžel závod triatlonu, ale co už, hrad je plný cvoků v elasťákách a ani to mu nebere jeho kouzlo. Já nevím jestli se dá v nějakém rozumném čase celý projít, ale mám dojem, že snad ani ne. Každopádně se tu dá narazit na takový malý středověký trh, kde se prodává místní pivo, pirohy, sýry, sedí se na kládách a u dřevěných stolků a všechno to vypadá tak nějak dobově a k tomu hraje z reproduktorů Barry White. No pecka.

Centrální Polsko na cestě zpět už je tak trochu nuda, tak to berem trochu zrychleně, zkroutíme se zase až v Krkonoších.

No a jak to celé shrnout? Den a půl prší, což se normálně dá přežít, nikdo z nás se nerozpustil. Suriův nenabíjející se telefon, se přes noc opravil sám, že Tomtom hledá blbý cesty není pravda. Tomtom hledá boží cesty, jen prostě v Polsku je každá polňačka silnice. Polsko je celý placatý, zelený, lesnatý, ekolog řve blahem, my frfňáme, že přes to lupení nevidíme moře. Spát se dá kdekoliv, ovšem zdá se, že tady prostě sezona končí posledním srpnem a ani den navíc nepřidají. Hromada kempů zavřená, restaurace taky, pobřeží trochu vypadá jako když odjíždí cirkus. Já vím, musí tady z něčeho žít a sezóna je tu asi zatraceně krátká, ale každé pěkné místo tu vypadá jako lunapark. Polsko asi nezařadím mezi svoje nejvíc top místa, která chci navštěvovat pořád dokola a nikdy se jich nenabažím, ale bylo krásné to vidět a naplnit se zážitky s těmi, s kterými má smysl cestovat, co vidí cestu stejně, nebojí se deště ani Tomtoma a nevadí jim, že jsem praštěná majákem. Takže díky….a těším se na příště