Bítov 2018

Sraz na Bítově se konal od 31.8. do 2.9. v kempu Bítov. K ubytování byly k dispozici stany, chatky a bungalovy. V kempu byla restaurace, bazén a sprchy za poplatek
Se Zuzkou a Nikol jsme dorazili na páteční sraz už ve středu, jsem zvědavý, kdy začneme jezdit v pondělí…Organizace ubytování byla na tragické úrovni, chlapec v recepci nebyl žádný raketový inženýr a tak jsme se Zuzkou skončili u Bárků na terase za 150kč na osobu místo aby nám dal některý z volných bungalovů (300 za noc). Jeho problém byl, že ten náš (já a Jurin) byl volný až ve čtvrtek a ten papír říká, že budeme bydlet ve Fialce a hotovo, ne, nejde to změnit. Jestli vám nedává smysl ta Fialka, tak věřte, že mi taky ne. Oni totiž, pro mnohem lepší orientaci v tom velkém kempu, mají pojmenované chatky jako ptáky a bungalovy jako kytky, aby ten raketový inženýr na recepci musel každému na mapce ukázat, kde je jeho pták (kytka) a ještě mu to vysvětlit.

---

No ideál, ne? Večer jsme zašli do místní nálevny, kde obsluhoval jeden postarší, „lehce“ vystresovaný pán a chtěli něco málo sníst a vypít. Ten chudák měl skoro narvanou hospodu (asi 8 lidí) a brutálně nestíhal. Uvažovali jsme i o tom ho raději nežádat o večeři, protože se pohyboval dost na hraně infarktu a mrtvice, ale nakonec gulášovka s rohlíkem a česnečka bez česneku nebyla zlá. Láďa mi sice nevěřil, že jeho chrápání bylo slyšet až ven, ale na čerstvém vzduchu jsem se vyspal báječně.

Ráno nás Nikol nakrmila zásobami a vyrazili jsme na výlet namotat nějaké motohodiny. Krásné počasí a klikaté cesty nás nalákaly na hrad Hardegg v Rakousku. Hrad byl sice zavřený, ale alepoň jsme si popovídali s místním vozičem herců, který nám svou krásnou němčinou něžně naznačoval, že mu stojíme na parkovacím místě. „DAS IS MEIN PARKPLATZ!“ ten dobrák stále opakoval, no sympaťák.

---

Už dopředu jsme věděli, že se chceme vrátit do Česka přes most, kde je zákaz vjezdu, ale když jsme k němu přijeli, tak se nám ten zákaz nezdál tak přísný a po dlouhé debatě (asi vteřina, co jsme na sebe jen kývli) jsme ten most přehrčeli a byli zase „doma“. Asfaltka se táhla krásným lesem, na ní bylo napadané žluté listí, které se v zrcátku tak krásně zvedalo, že to za ten plyn tahalo úplně samo. Občas se objevili nějací turisti, tak jsme zpomalili, jedno bílé auto v protisměru, kde, jak říkala Zuzka, řidič zběsile odháněl vosu uvnitř vozu, a dojeli jsme na křižovatku před Čížovem, odkud je viditelné hraniční hláska jako památník železné opony. Tam jsme se potkali s dalšími stromkaři, kteří byli sice na kolech ale přesto to bylo milé.

No a jak jsme se fotili, tak vidíme, jak přijíždí ten s tou vosou v kabině. Asi ho píchla, tipnul bych, protože místo pozdravu na nás protivně vyrazil „Předložte vaše povolení k vjezdu do národního parku“. Nechápu, proč mají tihle lidi potřebu pokládat naprosto zbytečné požadavky. Nakonec z něj vypadlo, že jsme v národním parku a že takové jako my zná a tak dál…prostě pan hyperdůležitý. Zuzka se ho sice snažila přesvědčit, že jsme jeli max 30 (co to moje listí v zrcátku??) ale nějak nám nevěřil nebo co. Nemám rád nedůvěřivé lidi. Vyhrožoval dvěma litry pokuty každému, pak se nás zeptal, kolik bychom si dali a moje odpověď NIC ho asi nepotěšila, tak nám napařil litr dohromady a pocitem sebeuspokojení odjel.

---

Jen pro pořádek, ceduli Národní park jsme neviděli, protože tam žádná nebyla a náš jediný prohřešek byl, že jsme projeli v Rakousku zákazem vjezdu. No co, už to víme.

Edit: tak cedule tam je, akorát jsme ji přehlídli…no naše chyba.

---

Z Čížova jsme si to namířili na Dalešice, kde se natáčely postřižiny a potkali se tam s Jurinem, dali oběd a pomotali se směrem do kempu.

---

Náš Fialka bungalov už byl připravený, tak jsme se nastěhovali a šli trošku postresovat toho sympaťáka v hospodě neuvěřitelnými požadavky na pití a jídlo. Činnost raketového inženýra na bráně se nezlepšila a tak dorazili Kocourkovi s tím, že nemají kde spát, protože jejich chatka není volná (jiných 20 bylo). Jurin je ubytoval u nás a já, jelikož jsem alergický na chrápání, jsem si vzal matraci a opět nocoval na čerstvém vzduchu. Pavel mi ráno sice nevěřil, že jeho chrápání bylo slyšet až ven, ale na čerstvém vzduchu jsem se opět vyspal báječně. Sice v noci trochu sprchlo a napršelo mi na nohy, ale nebylo ti nic, co bych nepřežil.

---

Po probuzení jsme spolkli nějakou snídani, Jurin konkrétně čtyři a vyrazili na projížďku. Občas jsme sjeli z cesty, občas zůstali na cestě, navštívili muzeum motorek a pak jsem si vzpomněl, že Laďka Nováková má narozky a začali jsme shánět dortík a svíčku.

---

Povedlo se nám to až v cukrárně na hranicích s Rakouskem, kde nás obsluhovala polorusky mluvící slečna a druhá část budovy byla spíše bordel, než „hotel“. Dali jsme si zákusek a kafe (drsní motorkáři) a po testu kvality jsme zakoupili dortík a vyrazili. Zajímalo by mě, které buchty pečou ty buchty, ale byly fajn…ty buchty. Jo a svíčku? Aby to bylo stylové, dojeli jsme do autoservisu a se slovy „Potřebuju svíčku, je mi jedno do čeho, ale tu nejlevnější“ mi pán oznámil, že se zajde podívat do skladu, ale není si jistý, jestli nějakou mají….V AUTOSERVISE!!! Jednu našel, a až když jsme mu vysvětlili, že to je pro motorkářku na dort, tak se na nás přestal dívat jako na naprosté kretény. Tak, ještě burčák a valíme do kempu. Od 17:30 jsme se Zuzkou nachystali program, opravy pneu knoty a stavění motorek zpátky na kola. Můj litr a Zuzčina moucha 650 šly na zem a chci všem poděkovat, že se k nim chovali slušně a nikdo neměl tolik síly nebo odvahy je přehodit na druhou stranu. Drobná rada, pokud tam nemáte rychlost, něčím si podložte zadní kolo.

---

Lepení knoty mělo taky úspěch a asi po hodince jsme vyrazili do hospody, kde nás už čekal Pavel Kocourek s prezentací nového webu, předali jsme dortík a Martin Novák s fotkami a videi z jeho úžasného výletu na Nordcap.

---

A ještě jedno překvapení nás čekalo. Změnila se obsluha. Místo pána na pokraji zhroucení dorazil kluk s copánkem a holka s kyselým ksichtem. Sice zdvojnásobili personál, ale snížili už tak dost nízkou kvalitu. Ten pán měl aspoň snahu. Ale po určitém úsilí snad všichni dostali svá jídla a nápoje. Sice nás šokovala zavíračka kuchyně o půl deváté, ale to se prostě nedalo nic dělat. Ještě jsme popili, poseděli a šli bucat. Já poprvé do postele, která vrzala jak děs, a tak jsem jen litoval, že nespím venku.

Hned, jak jsem otevřel oči, jsem toho nelitoval. Provazy vody z nebe nám lehce naznačovaly, že to asi nebude žádná hitparáda, o to více nás v 9h překvapila Nikol v nepromocích a že prý co je, jedem.

---

Za hodinku jsme vyrazili sice v dešti, ale postupně se počasí zlepšovalo až do polojasna. Pojezdili jsme, najedli se a dojeli do kempu tak akorát na sprchu a do hospody. Stejně „usměvavá“ dvojice nás opět úspěšně ignorovala, já s Jurinem jsme povykládali, jak jsme se měli v Bosně a pak proběhla tombola. Doufám, že se všem líbila a bavili se. Jelikož kuchyně byla zavřená a obsluha čuměla do mobilu v zákulisí a vylezla až při druhém požádání, rozešli jsme se k chatkám a bungalovům a vypili nedopitky.

 

---

Já jsem to ráno odpíchl směr Maďarsko a soudíc podle hromady příspěvků jsem byl rád, že všichni v pořádku dorazili domů. I Jurin se svým topcasem XXXL.

---

Chtěl bych poděkovat všem členům organizačnímu týmu v oranžových tričkách, kteří se podíleli na přípravě a provedení celého srazu. Pro všechny je to práce navíc a o to více si toho vážím. Doufám, že se vám všem sraz líbil. Je mi jasné, že se nemůžeme zavděčit všem, ale tolik cen do tomboly prostě dát nemůžeme…ne teď vážně, doufám, že většina byla spokojená a ti, co spokojení nebyli, mi to napíší buď do komentářů, na mail zdenek@v-strom4u.cz, na facebooku nebo mi to řeknou osobně, abychom mohli příští sraz mít ještě lepší, než byl tento, který považuji za povedený.
Díky všem, co přijeli. Kolama dolů!!