5.7.2018 – Naplánovali jsme na tento den Slovensko. Letos první z delším výšlapem. Ráno spěcháme, tak to vezmeme co nejvíce po dálnici. U prvního cíle jsme o půl desáté. Je to Rojkovská travertínova kopa. Kdo je trochu otužilý, má i šanci se vykoupat. To není náš případ, tak jen fotky a jedeme na druhý břeh Váhu, kde začne výstup do osady Podšíp pod Šípom. Eva straší medvědy tak dobře, že jsem se hodně vylekal, když se nad námi ozval lomoz. Byli to turisté, co se z osady vraceli. Dali nám dobrý tip na zpáteční cestu. Když jsme vystoupali do osady, musel jsem dát Evě za pravdu, je to kouzelný kout. Staré dřevěnice, které si majitelé opravují, jsou přikrčeny ke svahu Šípu a pohled na Malou Fatru je nezapomenutelný (v létě, v zimě bych nemusel). Doptali jsme se pramenu vody a ještě kousek popošli k vrcholu, ale čas nás neúprosně nutil k návratu. Využili jsme již zmíněné rady a dobře udělali, cesta byla mírnější a zavedla nás k dalším jezírkům. Po odpočinku a obědě, vyrážíme na Ružomberok, vyjeli jsme rovnou do kolony. Pomalu jsme ji předjeli až do Ružomberku, kde se odbočilo na Banskou Bystrici. Cesta pěkná, ale provoz hustý, moc jsme si to neužili. Za to po odbočení na Harmanec – Šturec, to byla opět „nirvána“, jen mě to kazily křeče do nohy, ale i tak jsme si to náramně užívali. Prostě toto doma nemáme. Vždy jsme se vraceli přes Fačkovské sedlo a Čičmany, chtělo to změnu. Ale takouvou jsem nečekal. Z Bojnice na Ilavu je to něco naprosto úžasného, krátké vracečky, ostré i dlouhé zatáčky a to spoustu kilometrů. Trochu jsme spočinuli a poklábosili u Památníku SNP – Homolka a už jen směr k domovu. 448km

Zdroj: videodoma.com