Je čtvrtek 28.9.2017 ráno 08:00 jdu se trošku prospat po noční, abych mohl vyrazit na 3 dny podzimního toulání na Modré (jméno mojí motorky). Vstávám v 11:00, nechce se mi, ale počasí přeje, tak hurá do sedla. Píšu Zuzce se kterou se máme srazit v Hřensku, aby mi mohla předat srazové tričko. Zuzka se jako tričko kurýr osvědčila na 120%.
Plán se mění a tak je sraz naplánován na nevím kde a nevím v kolik :-). Průběžně si se Zuzkou píšeme přes facebook a nakonec se sejdeme ve Stráži pod Ralskem u zmrzlinárny. Čekání si krátím půlhodinovým čekáním ve frontě na zmrzku. Maj jich tu hrózně moc, asi milion. Jsem stará konzerva, takže žádný experimenty – beru vanilku a oříšek.
Zuzka přivalí s takovou menší bandičkou, probíhá seznámení. Klasika, už si pamatuju jen jméno Zuzky :-). Přidávám se na malou projížďku do Bakova. V Bakově pokecáme a protože se začíná smrákat, jedu si najít flek na spaní. V Bakově si ještě kupuju u pingponga bagetu a dvě tatranky.
Jedu přes Bělou pod Bezdězem, kde to vohnu směr les. Zajel jsem asi dva kiláky po modré do lesa. Mám štěstí a nacházím turistický přístřešek. Natahuju plachtu, žeru bagetu, lezu do spacáku a usínám. Chrápu jak starej jezevec, takže plaším zvěř v okruhu asi 5 km.

V pátek 29.9 ráno, otvírám jedno voko kousek po osmé. Kolem mě pobíhaj houbaři jak splašený. V televizi říkali, že rostou, tak všichni valej na houby. Pozoruju dvě ženský, který se snažej narvat do holinek a přemejšlím, jestli vstanu nebo ne ? Zatim otevřu i druhý voko. Najednou přijede stříbrná fabie. Děda mi málem přejel nohy, vylejzá a přeje mi dobré ráno. Taky přeju a děda mizí v lese.
Vstávám vařím kávu a pomalu balím. Najednou je děda zpátky. Přisedá a vypráví mi jak je to všechno na hovno. Prej ho bába furt jebe, že jí muchlá přehoz a polštářky na sedačce v obýváku. Pak se ptá odkud jsem. Říkám Teplice. Zazáří mu očka a už je tu historka, že tam byl v lázních a jak tam píchal nějakou lázeňačku. Je zase chvíli mladej. Prostě pravej chlap. Mrkne na hodinky, zestárne a prej to mě zase bába zryčí.
Já jedu taky, jedu do vojenského prostoru Ralsko. Jezdím cik a cak a zase cik. Stavil jsem se u pomníku Generál Majora Antonína Sochora. Kousek opodál je přístřešek s plastikou okolí. Přijíždí důchodci na kolech. Prej „ty blbci k tomu stolu neudělali lavice, to mám jíst ve stoje“. Tak jim říkám, že je to plastika okolí. Prej „stejně na tom hovno poznám, měli radši udělat stůl“.
Jedu dál. Motám se tak různě a najednou vidím Ještěd. Ty vole jedu tam. Silnice je volná, tak si užívám zatáčky a už odbočuju na cestu k vysílači. No ty vole, to je václavák. Dojel jsem jen k semaforu, parkuju a dávám kávičku. Pozoruju cvrkot a hřeju se na sluníčku. Najednou k Modré nakráčí dvě babky, koukaj na vlaječky co mám na plégu a jedna se ptá, odkud to je? Ta druhá okamžitě sype státy z rukávu, většinu si jich vymyslela, ale ta první je spokojená, tak proč se jim do toho plést. Kolem projíždí stříbrný stromek – litr – nálepku nevidím, tak zdravím mávnutím. (byl to někdo od nás ?) Beru mapu a novou navigaci co chci vyzkoušet (Navitel G550 Moto – jo vím, že je to stejná, jako ta z Číny, ale za 4000,- Kč mám i záruku a doživotní aktualizaci map. Záruku jsem i vyzkoušel minulý týden. Dvakrát se mi sekla, tak volám do Prahy. Jasně zítra přijeďte, navigaci vám vyměníme, paragon nám pak pošlete emailem. Navigace připravená, aktualizovaná. Vyměníme a jedu), ťukám co nejzapadlejší místa a končím v Jizerkách a vodní nádrže Souš. (dostala zabrat, protože pořád musí přepočítávat, když měním trasu, podle toho, která odbočka se mi zrovna líbí)
Spací místo jsem našel na kopečku nad vesnicí Nýčovy Domky. Je tu ohniště super. Nasbíral jsem trochu dřeva. Vybaluju spaní a rozdělávám ohýnek. Nebe je jak vymetený, tak pozoruju hvězdy. Kurwa to paráda, takovej klídek. V deset jdu na kutě. Je zima, tak strkám hlavu do spacáku.
Po půl hodině přijíždí stříbrná ochcávka v kombajnu a bliká na mě. Dělám že spím. Parkují asi 100 metrů ode mě a prcaj tam jak králíci. Mám pokušení zaťukat jim na okýnko a zeptat se co chtěli. Skoro lezu ze spacáku, ale co když budou chtít, abych se přidal :-), tak na to radši házím bobek a usínám. Asi ve tři hodiny mě budí řev nadrženýho jelena. No jo von je vlastně říjen. Tak doufám, že ve spacáku nevypadám jak chromá laň a přežiju noc bez sexuálního dobrodružství v jakékoli podobě. Uklidňuje mě, že chrápu jak vzteklej jezevec. Zase usínám.

Ráno 30.9. svítí sluníčko, ale fouká studenej vítr jak prase. To byl blbej nápad spát na kopci. Vyskakuju a trhám rekord v rychlém oblékání. Hazím věci hala bala do kufrů a rychle někam, kde nefouká. Zastavuju až ve vesnici Přebytek na vyhlídce Pekelské sázky. Rozmrzám vařím kávu a kochám se. Den zas jak malovaný. Plánuju cestu domů. Jedu vrchem na Frýdlant, kousek přes Polsko, Německo a zpátky k nám. Jedu po zapadlejch silničkách v lese. – Krompach, Chřibská, Vlčí hora, Doubice. Kousek od Jetřichovic rozkládám křesílko, vařím kávičku, žeru salám a koukám jak kolem jezdí motorky. Vyrazili snad všichni co maj moto i pár stromků jsem viděl. Jedu dál do Hřenska a do Děčína. Za Děčínem vyjedu zas nahoru a jedu po vrškách dom. Tady bych už mohl i poslepu, ale stejně si tu cestu pokaždý užívám. Doma jsem v 17:00. Utahanej, ale šťastnej jak malej kluk.
Byly to parádní tři dny, které jsem prožil fakt po svém. Vlastně až motorka mě naučila jezdit a neplánovat. Je to parádní relax. Motorka fakt dává svobodu.

Autor: Břeta Krupička